Málokdy si to uvědomujeme, ale tělo každého z nás je zázračným výtvorem přírody. Tvoří jej komplexní společenství buněk, které svým počtem desetitisíckrát převyšuje počet lidí žijících na této planetě. Mají mnoho společného – základní strukturní komponenty, genetickou informaci a způsob jejího využití – a přesto se v mnohém od sebe liší, takže tvoří přinejmenším 200 různých typů. A tento neuvěřitelně složitý, ale uspořádaný buněčný systém dokáže harmonicky fungovat, jednotlivé buňky a z nich tvořené tkáně si rozdělují práci, fungují koordinovaně, smysluplně, bez vzájemného soupeření, a k užitku každé z nich jednotlivě i celého těla, jehož jsou součástí. Jak toho mnohobuněčný organismus dosahuje? Využívá nějaké ustřední velící centrum, které by určovalo co, kdy a kde v těle se má stát? Přečtěte si kapitolu 1 a dozvíte se, že žádné takové koordinační centrum neexistuje a že oné neuvěřitelné dokonalosti lze dosáhnout „zdola“, prostými, ale důslednými a průběžnými interakcemi a intenzivními komunikacemi mezi buňkami. Každá jednotlivá buňka funguje autonomně a nese plnou odpovědnost za své harmonické zapojení do fungování celého těla, monitorování svého okolí, za svůj vlastní stav a příslušně malý podíl odpovědnosti za stav a osud celého organismu.
Jako každý systém, je i mnohobuněčný organismus stvořený z částí – v tomto případě buněk, které na sebe vzájemně působí, vyměňují si informace, molekuly, energie, atd. Vztahy mezi buňkami jsou podstatným a určující parametrem kvality tohoto systému. Různé systémy mají mnoho společného a jejich společné principy se snaží objasnit obecná teorie systémů. Porozumění společným znakům různých systémů je velmi užitečné, protože to, co jedna vědní disciplína dokáže odhalit svými metodikami a technologiemi, může být v mnohém shodné pro jiný systém, kde vhodné experimentální nástroje nejsou k dispozici. I když je při přenosu poznatků z jednoho systému do jiného nutné se vyvarovat zjednodušujícím a povrchním analogiím, zvláště s přihlédnutím k různým úrovním jejich komplexity, mohou být v mnohém užitečným vodítkem.
Začtěte se do světa biologie, a nechte se podobně jako autorka okouzlit světem dokonale fungujícího systému buněk ve zdravém těle, ve kterém se dodržují pravidla spolupráce, sounáležitosti a dokonce sebeobětování ve prospěch celku. A navnímejte drastické důsledky porušování těchto pravidel spolupráce, které typicky vykazují nádorové buňky pro mnohobuněčný organismus. Originalita této knihy ale tkví především v tom, že pro každý znak nádorových buněk autorka nachází analogie „nádorového“ chování člověka. A na základě teorie systémů si není obtížné představit, jak destruktivní pro lidskou společnost může takové „nádorové“ chování jednotlivců být. Pojďme si ujasnit pravidla úspěchu zdravého organismu a nechme se jimi inspirovat pro úspěch našeho společného projektu – soužití jednotlivců v lidské společnosti.
Obrázky z kapitoly
