Ve druhé kapitole se dozvíte, mimo jiné, co je to rakovina, jak je tato nemoc definována a jaké znaky odlišují nádorové buňky od buněk zdravých. A dozvíte se rovněž, že rakovina je nemoc postihující pouze mnohobuněčné organismy. Riziko jejího vzniku je jakousi „daní“ za způsob organizace těla tvořeného mnoha buňkami. Při absenci autoritativního centrálního řízení, které by definovalo umístění, tvar, funkci a další parametry tělních buněk, jsou určujícími faktory buňky samotné, jejich vzájemné interakce a komunikace. To buňkám dává vysoký stupeň autonomie a zároveň odpovědnosti vůči celku – tedy mnohobuněčnému tělu. A je zde i jistá míra rizika, že se některá z mnoha miliard buněk, které tvoří tělo změní a vydá se vlastní cestou: neztratí svou životaschopnost, naopak, stane se dominantní, mocnou buňkou s řadou vlastností, které ji umožní dlouhodobě prosperovat – rychle se množit, cestovat po těle, neomezeně čerpat zdroje pro svůj metabolismus a ignorovat signály, že by měla zpomalit nebo zemřít. Tato odrodilá buňka je díky genetickým změnám nebezpečná především tím, že své nově získané přednosti úspěšně předává svým dceřiným buňkám, se kterými společně tvoří nádor. Jednu podstatnou vlastnost takové buňky ale zároveň ztrácejí – schopnost spolupracovat s ostatními buňkami ve prospěch celku, který společně tvoří, tedy těla. Tím, že tyto sobecké nádorové buňky ignorují pravidla sociálního chování a spolupráce buněk platná ve zdravých tělech a zneužívají společné zdroje, stávají se pro tělo natolik velkou zátěží, že jej dokážou zcela „vysát“ a nakonec zahubit. Tím, že zlikvidují tělo, na kterém parazitují, odsoudí nádorové buňky k smrti i samy sebe.
Kapitola 2 přináší seznam 11 hlavních znaků nádorových buněk, které budou podrobně rozebrány v následujících kapitolách. Žádný z nich sám o sobě rakovinu nevyvolá, ale nebezpečná je jejich kombinace, nahromadění v jedné buňce a jejím potomstvu. Na jiné úrovni byl slavným rakouským etologem a nositelem Nobelovy ceny Konradem Lorenzem popsán jiný seznam: seznam lidských „hříchů“, které mohou ohrožovat nejen naši civilizaci, ale dokonce i lidstvo jako druh. I v tomto případě není nebezpečný jednotlivý prohřešek, ale především naše lidské slabosti, které vytvářejí prostor pro další „hříšné činy.“ Mezi sebezničující chování, nebezpečné pro naši civilizaci, zařadil např. pustošení přírodního bohatství, překotný technologický rozvoj, který nás oslňuje natolik, že ztrácíme cit pro skutečné hodnoty a krásu, neochotu zdolávat překážky a s tím související ztrátu prožitku radosti z jejich překonávání, rozchod s tradicí, který se projevuje příkopem mezi generacemi, naše poddajnost vůči doktrínám, apod.
Společenství buněk v těle a společenství lidí ve společnosti. Dva různé systémy, kdy jednotlivec přispívá svým malým dílem k prospěchu vyšší jednotky, ať už orgánu, tkáně, těla nebo rodiny, obce, národa, lidstva. Patologické chování buněk nebo lidí, které narušuje pravidla jejich spolupráce v sobě nese riziko zhroucení jejich společného projektu. Dopřejte si dobrodružství rozkrývání mechanismů zodpovídajících za pochybení zdravých buněk, které se tak transformují na nádorové a jejich analogií v lidské společnosti. Další kapitoly vám budou průvodcem.
Obrázky z kapitoly
