Tato dvoukapitola začíná vysvětlením mechanismu, který zdravým buňkám zajišťuje přiměřenou životaschopnost. Čtenáři se tak dostane vysvětlení pojmu „telomera“ a jejího významu pro ochranu konců chromozomů a jak se postupné fyziologické zkracování telomerových úseků promítá do nastartování procesů senescence s následným přirozeným odumřením buněk. Zdravé buňky se proto nemohou množit neomezeně a po vyčerpání telomerových zásob se jejich další dělení přirozeně zastaví. Stadium senescence předcházející smrt buněk je fyziologickým procesem s přesně stanovenými pravidly a průvodními jevy, které jsou pro hostitelský organismus prospěšné podobně jako apoptóza. Lstivé nádorové buňky se však dokážou s tímto problémem vypořádat a najdou si cestu jak aktivovat enzym zvaný telomeráza, kterým telomerové počítadlo dělení buněk eliminují. Tím tuto ochrannou protinádorovou bariéru prorazí, zajistí si tak možnost dalšího dělení a současně buňkám znemožní „zestárnout.“ Proces senescence u nich nenastane a místo toho se stávají nesmrtelnými. Přinejmenším do doby než zahubí hostitelský organismus, na kterém jako nádor parazitují.
Tématika buněčné senescence je v druhé – přesahové – části pro autorku východiskem pro hlubší filozofické úvahy o tom, co znamená a mělo by znamenat stárnutí pro člověka. I zde nachází řadu paralel mezi stárnutím – senescencí na buněčné úrovni a na úrovni organismální, které by nás mohly inspirovat. Jde o strhujícím způsobem napsané pojednání o tom, jak nepřípadná je současná „anti-age“ kultura popírání stárnutí, které připomíná jeden ze znaků nádorových buněk. „Maskování“ stárnutí nám napomáhá tento proces vytěsňovat a zbavuje nás tak možnosti se blíže zabývat tím, co pro člověka znamená a co je na něm pozitivního. Hojně zde cituje uznávané odborníky na problematiku stárnurtí a umírání jako německého katolického kněze a filozofa Anselma Grüna, rakouského zakladatele etologie a nositele Nobelovy ceny Konrada Lorenze a ve Švýcarsku narozené americké vědkyně Elizabeth Kübler Rossové. Z mnoha pozoruhodných myšlenek, které čtenáře mohou motivovat ke zkvalitnění života a vyrovnanému umírání cituji tuto: „Vidina stárnutí by nás tak měla povzbuzovat k tomu, abychom zanechali otálení, obav, výmluv a odkládání a žili naplno! Tady a teď! Hned!“