Ohlasy

In What Tumors Teach Us, Jana Šmardová mines molecular, cellular, and developmental biology and finds compelling insights applicable to human behavior and our social pathologies.

Cheating and selfishness are traits of tumor cells. These same traits underlie so many social ills, such as poverty, homelessness, addiction, hatred, racism, violence. Vigilance and layers of responsibility are required to maintain a healthy human society, as are layers of cooperation and generosity.

Šmardová realizes that oncogenesis is an inevitable – in a sense normal – feature of human biology that share features in common with other complex systems, including human society. Despite living with advancing cancer as she wrote this remarkable book, Šmardová’s message is hopeful. She calls for vigilance and responsibility in service of human society and life.

Contemporary social ills, such as poverty, homelessness, addiction, hatred, racism, violence are also sustained by failures of cooperation and flagrant sins of cheating and selfishness.

This is a very well-written thought-provoking book on an interesting and timely topic. During the past forty years, remarkable scientific progress has been made to arrive at our current understanding of cancer at the molecular, cellular, tissue, and organismal levels. The author does an excellent job of explaining where the field currently stands using easily accessible language and very clear illustrations. In brief, multi-cellular organisms depend on the cooperative behavior and carefully orchestrated division of labor among very large numbers of constituent cells (>10E13 in the human body). Cancer arises when an individual cell no longer honors this social contract and instead behaves solely as a self-interested entity. This requires breaking the “rules” that govern cooperative behavior and evading systems that have evolved to prevent this.

However, this book goes far beyond a description of what we know about cancer by asking the very interesting question, “What can tumors teach us?” The author alternates chapters discussing the principles of cancer biology with chapters in which these principles are applied by analogy to other fields including sociology, psychology, and political science. These discussions of “overlaps” are wide-ranging and draw interesting and at times compelling analogies between the origins and behaviors (phenotypes) of cancer cells and some of the most pressing current problems confronting people in post-industrial societies. I am reminded of the many unexpected applications of the theory of evolution, originally derived from studies of biological speciation, in a variety of fields including economics, political science, sociology, and artificial intelligence.

This captivating book embarks on an intriguing journey that intertwines the cellular biology of cancer with the complexities of human behavior. In „What Tumors Teach Us: Parallels in Cell and Human Behavior,“ Jana Smardová achieves a remarkable intellectual feat by explaining the current understanding of cellular organization within complex organisms and, at the same time, drawing insightful parallels to our individual experiences. The book is structured into chapters that skillfully alternate between specific aspects of cellular biology and their corresponding manifestations in human behavior.

Smardová’s exploration of cancer is presented in clear, accessible language, supported by well-illustrated schematics, making it comprehensible to readers with a basic knowledge of biology. Meanwhile, her analyses of human behavior take readers on a journey through unexpected and thought-provoking connections across various facets of human existence, encompassing history, politics, nature, personal relationships, religion, art, and philosophy. It is an intellectually gratifying book that will please curious readers with a diverse range of interests. Through this narrative, the book effectively conveys a sense of underlying unity that transcends disparate scales of life, offering both information and inspiration.

Mám z knihy spoustu výpisků a paralely v chování buněk a lidí vyvolávají ohňostroje dalších myšlenek a úvah, ještě se k tomu budu velmi vracet. Mnohokrát děkuji za Vaši knihu a za to, že jste ji napsala a  že jste ji napsala tak krásně.

Pro mne byla setkání s Janou velmi krátká, přesto jsem ji poznala jako úžasného člověka oplývajícího skromností, empatií a laskavostí.  Z Janiných očí vyzařovala radost, bystrost a neskutečná vnímavost, z jejich knih a článků pak logika, nadání, obrovská touha řešit kauzalitu a dozvědět se pravdu. Její odkaz tu s námi bude pořád.

Šmardová: Co nás učí nádory. Paralely v chování buněk a lidí (Masarykova univerzita, Munipress 2021)

Velmi čtivá kniha prof. J. Šmardové nabízí netradiční pohled na nádory a vůbec biologii. Nahlíží na organismus jako na společenství buněk, které se vyvíjejí a vykonávají svou funkci ve vymezeném čase a prostoru pro maximální užitek celého systému. Nádory pak vznikají z buněk, které porušují základní pravidla soužití a spolupráce. Kniha popisuje typické vlastnosti, kterými se nádory liší od zdravých tkání. Autorka se ptá, zda jsou tyto vlastnosti a pravidla odrazem obecnějších principů, tvořících základ správného fungování komplexních živých systémů. Nebojí se dokonce položit otázky, zda se od nádorů lze poučit nebo inspirovat i k dobrému fungování lidské společnosti.

Paní profesorka Šmardová pro mě vždy bude představovat nejen moji školitelku diplomové práce, ale především duchovní mentorku, která mi s laskavostí sobě vlastní otevřela dveře do studia nádorové biologie a živila touhu „vidět pod povrch věcí“. Bez jakýchkoli předsudků k mé nevědomosti a naivitě mě naučila pozorně vnímat a interpretovat biologické souvislosti, které tak pěkně a nesmírně výstižně shrnuje její kniha „Co nás učí nádory.“  Kdykoli vezmu knihu do ruky a znovu se začtu, přenesu se v čase zpět na naše společná sezení a nedogmatické debaty, které se mi připomínají především v „oranžové“ části knihy.  Ne každý student má to štěstí setkat se s takovýmto typem vedení, já jej měla, ostatním nezbývá než doporučit tuto učebnici souvislostí. „Modré“ znalosti a „oranžové“ vhledy považuji za stěžejní informace pro každého koho zajímá nádorová biologie a je ochoten dívat se na toto téma s otevřenou myslí a z různých úhlů pohledu.

Tato kniha je pro mě srdeční záležitostí a zároveň dopravním prostředkem mezi dvěma světy- faktickým vědeckým a intuitivním lidským.

S profesorkou Janou Šmardovou jsem dlouhodobě spolupracoval na analýzách genu TP53 u onkologických pacientů. O konceptu knihy „Co nás učí nádory“ jsem se tak od ní dověděl několik let před jejím reálným vznikem. Vybavuji si, jak si Jana nebyla úplně jistá, zda je její zamýšlený koncept nosný, zejména se obávala reakcí kolegů z oboru, neboť si plně uvědomovala, že věda je založena na striktní práci s daty a nikoli na volných myšlenkách a úvahách. Nicméně je zřejmé, že se rozhodla správně „jít do toho“ a my všichni ostatní tak můžeme být rádi, že její zajímavá, čtivá a inspirativní kniha vznikla. Už jen odborná část je nesmírně solidní učebnicí obecné a molekulární onkologie na světové úrovni. Společenské přesahy pak jsou originálními úvahami, nutícími každého vnímavého člověka k zamyšlení nad našim chováním a k nadhledu nad kritickými aspekty života. Vždy mě potěší, když čas od času zaslechnu od někoho mimo obor, že knihu četl a že je „fakt dobrá“.

Kniha je napsaná tak elegantně, že se od první stránky do poslední může přečíst jedním dechem. Přesahy, které kniha po každé odborné kapitola obsahuje, jsou studnicí moudrosti a ukazují neuvěřitelnou sečtělost této První dámy Masarykovy univerzity.