Jedno odpoledne zase překvapila ona mne. Nějakých pár hodin po našem rozloučení mi telefonovala naše spolužačka Danka. Zněla docela vyděšeně a řekla mi, ať co nejrychleji přijdu za Janou na kolej, že měla nehodu a byla v nemocnici. Vyděšeně jsem za ní spěchal a zjistil, že je vyčerpaná a má zatamponovaný oteklý nos. Na stole byly sedmikrásky spletené do malého věnečku. Dozvěděl jsem se, že po našem rozloučení mi Jana chtěla udělat radost a natrhat sedmikrásky. Bylo to neobvyklé, většinou jsem květiny dával já jí a ne naopak. Ale nějak chtěla kompenzovat příběh popsaný ve Střípku Osudové sedmikrásky I. Pro tento účel si vyhlídla malý zatravněný plácek před Ústavem přístrojové techniky ČSAV, kolem kterého jsme od tramvaje chodívali na Biofyzikální ústav. Tam se konaly některé naše povinné přednášky. A krásných sedmikrásek bylo v trávě plno. Rozjela se tedy tam. Po chvíli trhání začala krvácet z nosu. Bez zřetelného důvodu, nevím, jestli to předklánění je nedělalo dobře, zkrátka krvácela. A silně. Kapesníčky, které u sebe měla, byly brzy zcela nasáklé krví. Přesunula se ke kanálu, aby krev tekla přímo tam a čekala, až to přestane. Nabyly žádné mobilní telefony, aby si zavolala pomoc. Naštěstí se jí zželelo nějakému náhodnému kolemjdoucímu, který správně vyhodnotil, že nejde o obyčejné chvilkové krvácení z nosu, které občas potká každého z nás, ale o něco vážnějšího. Postaral se o ni a doprovodil do nemocnice. Tam jí pomohli mechanickým ucpáním nosu tampóny a situaci vyřešili. Od Jany jsem se pak dozvěděl, že obdobný případ už dříve zažila několikrát, včetně tamponování. Tehdy šlo o důsledek úderu míčem při volejbale, kdy byla pomoc po ruce. Tentokrát to bylo obtížnější. Naštěstí všechno dobře dopadlo a problém se už později neopakoval. Neznámému kolemjdoucímu jsem dodnes vděčný za pomoc. A se sedmikráskami jsme už byli opatrnější.