Kniha Jany Šmardové je mimořádné dílo se silným poselstvím nejen pro biology a lékaře. Není to snadné čtení, ale díky originální alternaci dvou paralelních (barevně odlišených) světů buněk a lidské společnosti lze knihou volně listovat a číst kapitoly bez daného pořadí. Stačí se kdykoliv zastavit, začíst a nechat se unést hloubkou myšlenek a přesahů světů, které jsou v mnoha ohledech rozdílné a přitom mají tolik společného. Neodborník ocení pěkně vyvedené a srozumitelné ilustrace.
Jankinu knihu mám rozčítanú – je plná hodnotných informácii, intelektu a odbornosti a napriek tomu sa číta s ľahkosťou a s veľkou dávkou včleniť obyčajnú ľudskosť a človečinu medzi odborné riadky.
Presne taká Janka bola – jednoduchá, pokorná, milá, kamarátska a pritom tak múdra a sčítaná. Viem to dobre, bývala som na vedľajšej izbe na kolejích na Tvrdého 14 a študovali sme spolu, prali, varili v kuchynke, hodne sa rozprávali. Aj po rokoch sme sa občas stretli a mala som pocit, že sa vôbec nezmenila – aj napriek tomu, že pred menom má titul profesor a má aj svoju rodinu, pre mňa stále bola a ostane tou dievčenskou kamarátkou s hravou iskrou v oku.
Jani, vďaka, že si bola a stále v mojich spomienkach a v Tvojich knižkách si aj ostala tým krásnym, čistým človekom, na ktorého nieto možno zabudnúť…
Janu jsem měla to štěstí znát téměř dvacet let. Nejprve ve vztahu student-učitel, kdy jsem nemohla jinak, než obdivovat její schopnost podat strhujícím způsobem i tu nejodbornější problematiku. Vždy se mi velmi líbilo, jak dokázala přesně a promyšleně své myšlenky formulovat. Jistě to bylo tím, jak nad věcmi neustále hloubala, přemýšlela, dokázala jít do podstaty a zároveň mít obrovský přehled a nadhled.
A jsem velmi ráda, že během následujících let a díky společnému koníčku – volejbalu – se náš vztah pak stal kamarádským. Ve volejbalové šatně byl naštěstí vždy čas i na povídání, tipy na knížky a na jinou kulturu, a na smích. Protože její smysl pro humor byl prostě – perfektní 🙂
Zdá se nemožné, že už to bude rok, co odešla. Na takového člověka nelze zapomenout, a vždy tu bude… moc chybět.
Milá Jani,
ano píši v přítomném čase, pro mne jsi stále živá, často si s Tebou povídám a myslím na Tebe.
Je to rok, co jsi „odešla“ tam, kde to nikdo z nás, co tu chodíme po matičce Zemi, neznáme.
Chybí mi naše fyzické setkávání, filozofické mudrování, přemýšlení co je mezi Nebem a Zemí a tak… Vždy jsi byla velice skromná a moudrá, nikdy ses nepovyšovala a přitom si toho tolik dokázala.
Takovou jsem Tě znala osobně přes dvacet let.
Dnes Tě jen zdravím „Tam nahoru“.
Navždy zůstaneš v mém srdci.
Helča
Milí kolegové, přátelé a návštěvníci webu,
prosím Vás o zanechání krátkého názoru / komentáře k životu Jany Šmardové. Těším se na Vaše srdečné příspěvky.
Váš
Jan Šmarda
Kniha Jany Šmardové je mimořádné dílo se silným poselstvím nejen pro biology a lékaře. Není to snadné čtení, ale díky originální alternaci dvou paralelních (barevně odlišených) světů buněk a lidské společnosti lze knihou volně listovat a číst kapitoly bez daného pořadí. Stačí se kdykoliv zastavit, začíst a nechat se unést hloubkou myšlenek a přesahů světů, které jsou v mnoha ohledech rozdílné a přitom mají tolik společného. Neodborník ocení pěkně vyvedené a srozumitelné ilustrace.
Jankinu knihu mám rozčítanú – je plná hodnotných informácii, intelektu a odbornosti a napriek tomu sa číta s ľahkosťou a s veľkou dávkou včleniť obyčajnú ľudskosť a človečinu medzi odborné riadky.
Presne taká Janka bola – jednoduchá, pokorná, milá, kamarátska a pritom tak múdra a sčítaná. Viem to dobre, bývala som na vedľajšej izbe na kolejích na Tvrdého 14 a študovali sme spolu, prali, varili v kuchynke, hodne sa rozprávali. Aj po rokoch sme sa občas stretli a mala som pocit, že sa vôbec nezmenila – aj napriek tomu, že pred menom má titul profesor a má aj svoju rodinu, pre mňa stále bola a ostane tou dievčenskou kamarátkou s hravou iskrou v oku.
Jani, vďaka, že si bola a stále v mojich spomienkach a v Tvojich knižkách si aj ostala tým krásnym, čistým človekom, na ktorého nieto možno zabudnúť…
Janu jsem měla to štěstí znát téměř dvacet let. Nejprve ve vztahu student-učitel, kdy jsem nemohla jinak, než obdivovat její schopnost podat strhujícím způsobem i tu nejodbornější problematiku. Vždy se mi velmi líbilo, jak dokázala přesně a promyšleně své myšlenky formulovat. Jistě to bylo tím, jak nad věcmi neustále hloubala, přemýšlela, dokázala jít do podstaty a zároveň mít obrovský přehled a nadhled.
A jsem velmi ráda, že během následujících let a díky společnému koníčku – volejbalu – se náš vztah pak stal kamarádským. Ve volejbalové šatně byl naštěstí vždy čas i na povídání, tipy na knížky a na jinou kulturu, a na smích. Protože její smysl pro humor byl prostě – perfektní 🙂
Zdá se nemožné, že už to bude rok, co odešla. Na takového člověka nelze zapomenout, a vždy tu bude… moc chybět.
Milá Jani,
ano píši v přítomném čase, pro mne jsi stále živá, často si s Tebou povídám a myslím na Tebe.
Je to rok, co jsi „odešla“ tam, kde to nikdo z nás, co tu chodíme po matičce Zemi, neznáme.
Chybí mi naše fyzické setkávání, filozofické mudrování, přemýšlení co je mezi Nebem a Zemí a tak… Vždy jsi byla velice skromná a moudrá, nikdy ses nepovyšovala a přitom si toho tolik dokázala.
Takovou jsem Tě znala osobně přes dvacet let.
Dnes Tě jen zdravím „Tam nahoru“.
Navždy zůstaneš v mém srdci.
Helča